Counting stars

Víkend, kdy vrcholily Perseidy, jsme náhodou jeli s našimi na sraz spolužáků z vysoké. Nějaké snahy o socializaci s dalšími classmates' kids a classmates' brothers' kids (bananas je ale označení pro jiné classmates' kids!), ale nějak se to vyvrbilo v tiché vytracení mě a sestřičky. Šly jsme pozorovat hvězdy, sestřička poprvé a já víceméně poprvé. Stály jsme u rybníka, kolem nás sem tam nějaké lampy, a docela trvalo, než jsme se zorientovaly. Následuje něco jako návod:

• Asi byste měli mít představu o světových stranách. Třeba kde sluníčko zapadlo a tak. (Polárka byla jedna z posledních hvězd, které jsem hledaly a našly.)
• Mobilní aplikace na pozorování oblohy nebrat. V jedné se nám ukazovala souhvězdí v podobě velice propracovaných kreseb antických postav, akorát ty hvězdy tam šly vidět blbě. A když jsme prstem přejely po obrazovce, začalo všechno jiskřit a vypadat pohádkově a oslňovat a tak. Mnohem lepší je stáhnout si klasickou mapu z ze stránek ČASu. No dobrá, úplně nejlepší by bylo vzít si papírovou mapu, ale co už.
• Mars nešlo přehlédnout, tak jsem jím začly. Pak jsem si vzpomněla na školní výlet a klokana a naučila sestřičku letní trojúhelník. Altair, Deneb, Vega. Když i po několika týdnech večer nadšeně hledá a následně ukazuje na "bermuďák", říkám si, že to s mými pedagogickými schopnostmi nebude až tak zlé. Když začnete pozorování těsně po setmění, budou na první pohled tyto tři hvězdy a Mars víceméně to jediné, co uvidíte.
• Pak jsme našly Labuť a dlouho se hádaly, kde začíná a končí krk.
• Dlouho jsme se taky dohadovaly, který "domeček" je ten správný "domeček". Cefeus.
• A vzpomněla jsem si na měření vzdáleností pěstí a palce s nataženou rukou, co jsem se naučila v načatém astrokurzu. Nutno zmínit, že už tak pět let načatém.
• Je dobré se zaměřit pouze na směry a vzdálenosti určovat stylem "v polovině mezi spodním bodem domečku a prostředkem W". Něco jako když člověk maluje veliký obraz a chce, aby všechno sedělo.
• "Velkých vozů" jsme také viděly spoustu. Ten správný má však ten správný tvar a všechno tak sedí a vůbec. Ne, že bychom byly zas až takové břídilice, jenom jsme nám ve výhledu na jednu stranu překážel hotel a po jeho obejití jsme se musely znovu zorientovat.
• A Kasiopeu jsme taky hledaly dlouho, ostudy.
• Polárku jsme našly jako poslední z hledaných. Vzpomněla jsem si, jak nám na gymplu říkali návod na rozlišení Velkého a Malého vozu. Velký jde vidět a Malý ne. Sestru zase na základce přesvědčovali, že Polárka je nejjasnější hvězda na obloze.
• Jo a padající hvězdy jsme bůhvíproč viděly na straně, kde se právě neměly vyskytovat.

Jsem hrozně ráda, když můžu sestřičce něco předat. Něco, kvůli čemu mi pak neříká, že se s kamarády bavíme jen o "polárním sdružení". 

Článek asi nemá pointu. Teda. Vzpomněla jsem si ještě na tuto píseň a dobu, kdy jsem poslouchala pořád dokola. "Ty máš ještě všechno před sebou", řekl Květina. Víme, jak to dopadlo a jak je to úplně jedno. Teď spíš řeším, jaké věci dělám ze setrvačnosti, nebo naopak jaké chci začít jenom proto, abych mohla být opět nováček. "Pendlování se mi právě zamlouvá",  vysvětloval Kolega a já se divila jeho změně v projevovaném názoru, "jenom to nesmí skončit tak, že člověk nedělá nic." Doufám, že to není můj případ. Což mi připomíná, že bych se měla vrátit k úkolu a doufat, že letos nemáme v ročníku dalšího Chucka Norrise.