Extrémní výlet a tak
Jak by člověk očekával, studium na malém oboru má své výhody. Individuální přístup učitelů a tak. V praxi je to sice často jaké si to kdo udělá, takové to má, ale o tom jindy. Co se mi hodně líbí jsou akce, které u nás pořádají doktorandi - matematické výlety, zpívání, přednášky studentů studentům. Jsou to akce myšlené hlavně k družení a poznávání lidí, myslím, že to ocení hlavně mimobrněnští spolužáci. Přiznám se, že jsem zatím byla jen na jednom výletě. (souvislost s jarošáckým komplexem je čistě náhodná)
Výlety se pořádají víceméně jednou za dva týdny, "reklama" na ně vždycky běží na obrazovkách na ústavu a pak se ještě posílá mailem. Chodí se po okolí Brna, někdy je sraz už na místě, kam se musí dojet vlakem. Během semestru a zkouškového jsem si vždycky našla výmluvu, proč neobětovat sobotní dopoledne (práce, úkoly, Brkos), proto byl mým prvním výletem extrémní výlet o letních prázdninách.
Extrémní byl už sraz v šest ráno v Řečkovicích a zjištění, že pořadatel ani nečekal, že někdo přijde. Chvilku se čekalo na opozdilce a nakonec jsme se sešli ve šťastném počtu sedmi lidí. Na matematickou akci byl poměr slečen a pánů velice vyrovnaný - 3 : 4. Brzký start byl potřeba, protože cílem bylo jakkoli ujít 50 km. Po cestě si na rozcestích každý ze skupiny hodil kostkou a podle kritéria, které jsme si domluvili na místě (sudé/liché, umělé rozdělení pravděpodobnosti, když se nám někam fakt nechtělo...), se rozhodlo se dalším směru putování. J. měl s sebou velice pěkně nakreslenou mapu s vyznačenými možnostmi, kterou nám ale nedal, takže si teď pamatuju jenom, že jsme šli na Velkou Babu, pak do České, do Kuřimi a kolem poledne jsme dorazili do Lipůvky. Tady jsem se odpojila, protože jsem odpoledne potřebovala být v Brně, a jela jsem autobusem do Kuřimi a odtud vlakem. Ještě jsem se nestihla zeptat, kudy pokračovali a jestli dorazili do Černé Hory, jak chtěl M. I s tou půlkou, kterou jsem ušla, jsem byla další dva dny dostatečně mrtvá. Nohy mě začaly bolet až po chvilce v Brně, ale přestaly až třetí den :D
Díky brzkému startu se většinou šlo dobře i mně. Lesní cestičky byly samozřejmě nejlepší, ale u nějaké obce zase rostly (asi) mirabelky (nebo myrobalány? :)). Po cestě jsem našla kámen ve tvaru rovnoběžnostěnu a R. s M. si zase všimli značky ekvivalence. Co se týče družení, tak to nebylo nijak organizované. Většinu času času jsem se bavila s prváky,protože kamarád se na mě vykašlal , a jednou jsem zase byla já ta starší a radící co si zapsat, co si nezapsat a tak, jak funguje přihlašování na Erasmus a tak, což většinou vyzvídám od svých starších kamarádů. Získala jsem doporučení na knížky a jednu z nich už jsem od té doby stihla přečíst.
Akce se mi moc líbila, ranní chození bylo vlastně odreagování od sezení za počítačem a povídání bylo taky moc fajn, takže doporučuju. A kdo studujete nebo budete studovat fyziku, tak tam zase organizují fyzikální párty a chození k Pegasovi, hospoda s tabulí.
Výlety se pořádají víceméně jednou za dva týdny, "reklama" na ně vždycky běží na obrazovkách na ústavu a pak se ještě posílá mailem. Chodí se po okolí Brna, někdy je sraz už na místě, kam se musí dojet vlakem. Během semestru a zkouškového jsem si vždycky našla výmluvu, proč neobětovat sobotní dopoledne (práce, úkoly, Brkos), proto byl mým prvním výletem extrémní výlet o letních prázdninách.
Extrémní byl už sraz v šest ráno v Řečkovicích a zjištění, že pořadatel ani nečekal, že někdo přijde. Chvilku se čekalo na opozdilce a nakonec jsme se sešli ve šťastném počtu sedmi lidí. Na matematickou akci byl poměr slečen a pánů velice vyrovnaný - 3 : 4. Brzký start byl potřeba, protože cílem bylo jakkoli ujít 50 km. Po cestě si na rozcestích každý ze skupiny hodil kostkou a podle kritéria, které jsme si domluvili na místě (sudé/liché, umělé rozdělení pravděpodobnosti, když se nám někam fakt nechtělo...), se rozhodlo se dalším směru putování. J. měl s sebou velice pěkně nakreslenou mapu s vyznačenými možnostmi, kterou nám ale nedal, takže si teď pamatuju jenom, že jsme šli na Velkou Babu, pak do České, do Kuřimi a kolem poledne jsme dorazili do Lipůvky. Tady jsem se odpojila, protože jsem odpoledne potřebovala být v Brně, a jela jsem autobusem do Kuřimi a odtud vlakem. Ještě jsem se nestihla zeptat, kudy pokračovali a jestli dorazili do Černé Hory, jak chtěl M. I s tou půlkou, kterou jsem ušla, jsem byla další dva dny dostatečně mrtvá. Nohy mě začaly bolet až po chvilce v Brně, ale přestaly až třetí den :D
Díky brzkému startu se většinou šlo dobře i mně. Lesní cestičky byly samozřejmě nejlepší, ale u nějaké obce zase rostly (asi) mirabelky (nebo myrobalány? :)). Po cestě jsem našla kámen ve tvaru rovnoběžnostěnu a R. s M. si zase všimli značky ekvivalence. Co se týče družení, tak to nebylo nijak organizované. Většinu času času jsem se bavila s prváky,
Akce se mi moc líbila, ranní chození bylo vlastně odreagování od sezení za počítačem a povídání bylo taky moc fajn, takže doporučuju. A kdo studujete nebo budete studovat fyziku, tak tam zase organizují fyzikální párty a chození k Pegasovi, hospoda s tabulí.
Komentáře
Okomentovat